Dobrfest měl kvalitní dramaturgii

14. června se v areálu restaurace Cyklobar konal další ročník již zaběhlého festiválku Dobrfest. Akci pořádal Doberský kulturní spolek pod vedením Václava Barana. Průměrná návštěvnost festiválku je kolem necelých dvou stovek hostů, a podobné to bylo i letos.

Přišel jsem bohužel později, až když hrála hudební skupina Acoustic session. Předtím hráli dva písničkáři, což bylo novinkou letošního ročníku – nikdy předtím zde písničkáři nevystupovali. Když jsem přišel, byl areál celkem zaplněný, a bylo znát, že panovala předletní pohoda. Akce nebyla žádným profesionálním festivalem plným reklamních stánků a bannerů, ale spíše produktem nadšení. Jak řekl zpěvák účinkující kapely Vecktor – „Jste taková dobrá parta, tady v té Dobré je to takové dobré.“

Blues – folková kapela Acoustic Session hrála sice zajímavě, ale nijak zvlášť mne nenadchla. Hudební provedení jejich skladeb mi přišlo příliš profesionální a chladné. Ale zahráli některé skladby jiných autorů, které byly u publika oblíbené. K nim patřila například píseň Stříhali do hola malého chlapečka od Vladimíra Mišíka.

Po Acoustic session hrála kapela Vecktor z Havířova, hudební skupina docela mladých kluků. Oslovila mne mnohem více. Hned na úvod uvedli, že hrají pop. Myslím, že to od nich není kalkul, že by se chtěli stát populárními, ale spíše ten pop v sobě opravdu cítí. Ve velkém počtu jejich skladeb byl cítit vliv Tomáše Kluse, a to zvláště ve zpěvu. V některých skladbách jsem objevil i vlivy dalších známých skupin – například Mňágy a Žďorp, Xindla X a nebo Sta zvířat. Jejich hudba byla sice trochu neučesaná a aranže nebyly úplně domyšlené, ale na to, že hrají teprve rok a jsou tak mladí, šlo o velmi dobrou muziku.

Meybe už hráli na Dobrfestu podruhé. A musím říct, že jejich vystoupení pro mne bylo překvapením. Z nudné kapely minulého ročníku se z nich staly hvězdy tohoto ročníku. Byť musím říct, že místy to s tou 'hvězdností' trochu přeháněli. Už nástup měli dobře zvládnutý, měli předpřipravený hudební úvod, do kterého potom začali hrát. Byli první, kdo pořádně roztancoval publikum, měli dobré reakce od publika a měli v něm asi i své stálejší fanoušky. Dobrý byl okamžik, kdy zpěvák zařval ve vhodný okamžik jedné písně „Udělejte nějaký kravál,“ publikum zareagovalo a jeho řev se dobře hodil do písně. Styl kapely mi někdy silně připomínal kapelu U2, jindy zase takový ten moderní pop-neo-punk. Dobré aranže, profesionální provedení, jen mi trochu chybělo to, že se po hudební stránce více nepředváděl klávesák.

Poslední kapelou byla už klasická kapela Dobrfestu Máma mele maso, byť trochu v jiném složení než dříve. Musím ale říct, že zmenšení počtu členů kapele prospělo, dobře vyznělo originální charisma hlavní zpěváka Ondřeje Nováka, mimochodem doberského zastupitele. Měli moc dobře vybrané písně, něco od Cranberries, něco od Red hot Chilli peppers, titulní píseň filmu Once, Alelujah ze Shreka. Vybrali i docela dobré české písně, akorát ty Kabáty zrovna v lásce nemám. Byla to prostě svérázná zábavová kapela hrající oblíbené ale ne provařené hity, jenom bych trochu doladil aranže. Místy hrály dvě doprovodné kytary v podstatě to samé a sólový kytarista by měl nabrat trochu více jistoty. 

Letošní ročník se prostě povedl, návštěvníci se také zdáli spokojení a ze vstupného se vybrala docela dobrá částka na charitu. Vzpomínal jsem na první ročník, kdy hrály skoro jen punkové kapely, a byl jsem spokojený z toho, kam festival směřuje. A na závěr, při poslední kapele, jsem si prožíval takovou svoji vnitřní euforii. Tak nějak z toho, jak to v Dobré dobře funguje.











Fotografie mi dal k dispozici Michal Návrat.